Dle zákona o sociálních službách smí čerpat sociální služby:
- osoby, které jsou v České republice hlášeny k trvalému pobytu,
- osoby, kterým byl udělen azyl,
- občané členského státu Evropské unie a rodinní příslušníci občanů členského státu Evropské unie, pokud jsou na území České republiky hlášeny k pobytu na dobu delší než 3 měsíce, či jim nárok na sociální služby plynou přímo s předpisů Evropských společenství,
- cizinci, kteří jsou držiteli povolení k trvalému pobytu s přiznaným právním postavením dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropském společenství, pokud je na území České republiky hlášen k dlouhodobému pobytu po dobu delší než 3 měsíce.
Každá z těchto osob má právo na poskytnutí bezplatného základního sociálního poradenství o možnostech řešení nepříznivé sociální situace nebo jejího předcházení.
Slovíčko "všem" je proto třeba chápat ve smyslu "všem u kterých to zákon umožňuje".
Toto neznamená, že by zájemce o služby občanské poradny musel prokazovat, že patří do některé z výše uvedených skupin. Klient má právo zůstav v anonymitě, tudíž nemá povinnost prokazovat se občanským průkazem či jiným dokladem.
II. Nepříznivá životní situace
Nepříznivou sociální situací se rozumí oslabení nebo ztráta schopnosti řešit vzniklou situaci tak, aby toto řešení podporovalo sociální začlenění a ochranu před sociálním vyloučením.
Oslabení nebo ztráta schopnosti může nastat vzhledem k:
- věku,
- nepříznivému zdravotnímu stavu,
- krizové sociální situaci,
- sociálně znevýhodňujícímu prostředí,
- ohrožení práv a zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby,
- životním návykům a způsobu života vedoucímu ke konfliktu se společností,
- z jiných závažných důvodů.
Například si vezměme situaci, kdy se člověk dostal do dluhové pasti. V rámci občanského poradenství se je možné pokusit nalézt takové řešení vzniklé situace, které umožní dlužníkovi "nesklouznout" k protiprávnímu či přímo zločinnému řešení předlužení.
III. Sociální vyloučení
Sociální vyloučení znamená, že je osoba „vyloučena“ mimo běžný život společnosti, do kterého se nemůže opětovně zapojit v důsledku nepříznivé sociální situace.
Není možné stanovit dělící čáru mezi těmi co jsou a co nejsou sociálně vyloučení. Sociální vyloučení je pojem používaný pro to, že někdo ztrácí možnost žít podle "standardu" většiny společnosti. Jde nejen o to, zda je někdo chudý, ale též o to, nakolik se může zapojit do kulturního a sociálního života společnosti.
Představme si tak např. pana Karla. Ten má za dlouhodobý pobyt ve výkonu trestu, nemá bydlení ani práci. Nejen, že nemá peníze na to, aby mohl bydlet, jíst a oblékat se tak jak většina lidí považují za normální, ale navíc se mu vzhledem k zanedbanému zevnějšku a záznamu v rejstříku trestů nedaří získat žádnou práci.
IV. Sociální začlenění
Sociální začleňování znamená, že osoby sociálně vyloučené nebo sociálním vyloučením ohrožené získávají příležitostí a možnosti, které jim umožňují zapojit se do ekonomického, sociálního a kulturního života a žít běžným způsobem života.
Jestliže sociální vyloučení znamená, že se člověk dostává do situace, ve které nemá možnost začít žít "normálním" způsobem, tak sociální začlenění je přesným opakem. Hledají se příčiny vyloučení a nabízejí se možnosti jak začít žít běžným způsobem života.
Např. výše zmíněného pana Karla se většina lidí straní, jelikož má značně zanedbaný zevnějšek (špinavé oblečení, silný zápach). Dále si nemůže najít práci, jelikož ho nikdo nechce vzít do zaměstnání se záznamem v rejstříku trestů. V rámci sociálního začlenění je třeba vytvořit podmínky pro zajištění hygieny i praní prádla a pokusit se najít zaměstnavatele ochotného "dát šanci" propuštěnému vězni.
Zatímco sociální vyloučení znamená zavírání možností vést "normální" život, tak sociální začlenění tyto možnosti opět otevírá.
